sobota 29. dubna 2017

Návod na úpravu a nastavení blogu - blogspot.

Zde jsem snažila ukázat základní nastavování blogu na blogspotu.
Po založení blogu je potřeba provést určitá nastavování.
Podle mého názoru se nejlépe upravují šablony z oddílu "SUPER a.s."
Dají se nejlépe přizpůsobit mým představám o vzhledu blogu.
 Vždy, když chceme provádět nějaké úpravy na blogu nebo opravy tak vše otevíráme kliknutím na " Design"
Návod je stručný a je potřeba si nastavováním "vyhrát".

 Vybereme šablonu a začneme upravovat.

 Tyto úpravy jsou prováděné na jednoduché šabloně, kde je úprava složitější, ale postup na šablonách super a.s. je stejný.







Je to velice variabilní a je tu nepřeberné množství možností.





Pokud vkládáme příspěvky, tak je vkládáme kliknutím nahoře na liště na "nový příspěvek". Pokud jej však chceme upravit, je potřeba kliknout na Design, vybereme příspěvek, který chceme upravit nebo smazat a provedeme co potřebujeme. Podobným způsobem můžeme pracovat i se stránkami. Tam lze přidávat v jednotlivých stránkách obrázky nebo texty podle libosti. Na délku článku nebo počet obrázků v jednotlivých článcích omezení není.
V nastavení si můžeme určit, kdo může na naše blogy chodit, můžeme si zvolit uzavřenou skupinu nebo naopak blog propagovat.

Návod na knihu Max Site

Návod na knihu MaxSite.





Doufám, že návod je srozumitelný. Pokud máš nějaké dotazy, tak mě můžeš kontaktovat na skypu : mamina_rbk  pod jménem Jara D.

středa 15. března 2017

Jaro je tu

Konečně! 
Po krásné, ale pro mnoho lidí dlouhé, zimě se konečně otepluje, 
na zahradách i ve volné přírodě rozkvétají první jarní květiny.
Stromy už nasazují pupeny,  ptáčkové po ránu vyzpěvují
a shánějí stébla a větvičky na stavbu hnízd. 
Probíhají ptačí námluvy a samečkové se předvádějí před samičkami.
Stále více je lákají ke krmítkům na oknech a v zahradách, aby jim dokázali,
 že se o ně a jejich budoucí ptáčátka dokáží postarat..
Země se probouzí po zimním spánku a nás čeká nejkrásnější roční období...
...jaro...

 Krokusy

 Bledule jarní
 Sněženky
 Krokus
 Čížkové lesní
 Hrdličky zahradní
Líska obecná


pátek 24. února 2017

Zima mého dětství.

   
   
      Zima nám pomalu končí. Ta letošní byla opravdu nádherná. Bylo dost sněhu a pěkně mrzlo. Prostě zima taková, jaká má být. Často jsem v těch mrazivých dnech vzpomínala na svoje dětství.
     Auto měl málokdo. Po silnici v zimě jezdil pravidelně po ránu a večer koňský potah, který od soukromých zemědělců a ze státního statku svážel mléko ve dvacetilitrových konvích. Na několika místech byly velké stoly, kam se konve odkládaly a vozka vždy vyložil určený počet prázdných konví s lístečky pro ty, kteří mléko odváděli a odvážel plné konve mléka ke zpracování .
     Také jsem často vzpomínala na cestáře, který také jezdil s koňkým potahem. Koně táhli vůz se škvárou a cestář z vozu rozhazoval lopatou škváru po silnici v pravidelných obloucích.  To byl jediný posyp, který se dělal. Žádná sůl. Auta v zimě nejezda téměř žádná. Po silnici jezdily jen autobusy, které vozily lidi do práce a z práce a občas projela jediná sanitka, kterou zdejší nemocnice měla.
     Do školy jsme chodili pěšky většinou celá patra školáků pohromadě. Do základní školy to bylo kousek, ale pak od šesté třídy už jsme chodili do města, ale těch pár kilometrů..to nic nebylo. Byli jsme zvyklí chodit a hlavně nikdo v okolí neměl auto a ani čas, aby děti do školy vozil, jako je tomu dnes.
     Odpoledne jsme společně sáňkovali, někteří lyžovali a neodolal nám žádný kopeček v blízkosti našich domovů. Malý rybníček,  jakmile zamrzl, byl pro nás výzvou k bruslení. Měla jsem brusle zvané šlajfky. Boty křusky, na které se kličkou přidělaly brusle a hurá na led. Později mi rodiče koupili starší bruslepo nějaké odrostlé dívence. Ty už byly nanýtované na botách. To bylo slávy. Brusle jsem půjčovala i svým kamarádkám, aby si je také vyzkoušely. Bruslili jsme nejen na rybníčku, ale také na zamrzlých loužích na nedalekých polích. Ty byly většinou užší, ale dlouhé. Když zapadaly sněhem, tak jsme si je uklidili a bruslilo se dál... K lesu vedla jedna dlouhá louže a tu jsme měli nejraději. Na ní jsme hlavně "rychlobruslili". U jedné z takových louží jsem se nedávno zastavila na jedné z našich procházek a vzpomínala na chvíle dětského bruslení a her.
     K zimě patřily i domácí práce. Měla jsem ráda ty večery doma, kdy se dralo peří. Scházely se u nás sousedky, popíjelo se svařené víno nebo grog, na plotně se pekla bramborové placky přímo na pomaštěném plátu kamen a vyprávěly se všelijaké historky a se hodně zpívalo. Když se sedralo peří u nás, odcházela zase maminka drát peří k sousedkám. Někdy mě brala s sebou. Měla jsem ráda ty chvíle a připadala jsem si jako v pohádce.
     Podle mne to byla moc krásná doba i když jsme byli chudí majetkem, byli jsme bohatí láskou k sobě, k přátelům, k sousedům... Lidé si nezáviděli a měli k sobě blíž. Uměli se sejít, pobavit se, pomáhat si.
   

pátek 3. února 2017

Zatoulaná srna

30. ledna - 2. února 2017
Všude je plno sněhu a srnky se jen těžko dostávají k potravě
 a tak přicházejí mezi domy a hledají něco k snědku.
Přišly sem původně dvě srny a jeden srnec. Někdo  vyšel z domu
nebo přicházel do domu a tak  je vyplašil. 
Srnec a jedna srna utekli a třetí zřejmě vylezla na hromadu sněhu
 a přeskočila plot a dostala se tak do sousední zahrady.
Ráno jsme ji pozorovali, jak hledala místo, kudy by se dostala ven.
Soused jí tedy otevřel branku a ona nakonec vyběhla na zahradu před domy
a znovu hledala, kudy by se dostala dál, ke svým přátelům, do luk. 
Tady už hledá cestu ze zahrady před bytovkami.



Běhá sem a tam... Chudinka je zmatená a vystrašená. Je mi jí strašně líto.
Nakonec  se ven přece jen dostala.
Cestou z města jsme šli kolem louky, kde ji občas vidíme se svými dvěma kamarády.
Ale byla tu sama. Asi je hledá nebo na ně čeká.
Brzy ráno jsem vykoukla z okna a srnka je opět tu,
 jen v jiné sousední zahradě, která není oplocená po celé délce
 a hledá tam něco k jídlu. Pod jabloněmi si vyhrabávala spadaná jablka.

Šla jsem tedy do obchůdku kousek od nás a koupila balení sena a mrkev.
Seno jsem pověsila na hřebík našeho dřevěného plotu.
Sněžilo a seno srnka objevila až po několika hodinách.
Najedla se. Mrkev zmizela všechna, sena jen trošku.
Všimla jsem si, že je zraněná na pravém boku. Zřejmě po střetu s autem.
Když tu byla o den dříve, tak žádné známky zranění na sobě neměla.
Chvíli mě pozorovala. Asi ji rušilo cvakání fotoaparátu.
 Ale jsem daleko...fotím ji z okna bytu.
Nakonec si tam lehla a odpočívala.
Během dne vždy odběhne do luk,


 ale na noc se sem vrací a vždy tu něco dobrého najde.