středa 4. října 2017

Sluníčko zapadá stále dřív...

Máme tu podzim. 
Dny se stále rychleji krátí a prodlužují se noci.
Probouzíme se do rána, které bývá stále častěji zahalené do mlhavého závoje.
Je tu čas deštivých a větrných dnů a sem tam i slunečných.
První mrazíky, po nichž většina stromů přijde definitivně
 o svoji barevnou podzimní ozdobu - listí.
Blíží se doba plískanic deště se sněhem nebo náhlého sněžení
 střídajícího se s rychlým táním. 
Pro mnoho lidí i období depresí.
Snažím se tomu nepodléhat a tak se uklidňuji tím, 
že po deštivých a mlhavých dnech opět přijdou dny krásné a slunečné.
Sluníčko se zase ukáže a pohladí nás svými paprsky.
Blíží se čas dušičkový, po něm adventní a vánoční.
Blíží se konec roku.
S přibývajícími roky mám pocit, že ten čas utíká nějak rychleji...
 Rozkvétají "listopadky"
Listí na stromech se zabarvuje. Nejkrásněji se barví nejčastěji javory a buky.
Také jehličí modřínů se zabarvuje do žluta a na zimu opadává.
Zapadájící sluníčko směřuje stále častěji blíže k jižní straně.




úterý 26. září 2017

Máme tu podzim...




Léto nám skončilo. 
Podle mne bylo docela příjemné 
i když si mnoho lidí neustále stěžovalo jednou na to,
 že je vedro nebo že už zase prší. 
Zemědělci  i zahrádkáři nadávali na sucho, 
majitelé koupališť zase na to, že i když bylo teplo, tak že měli nízké tržby, 
protože se jim díky horku, kazila  voda v koupalištích nebo v rybnících.
Jsme prostě národ stěžovatelů a věčně nespokojených lidí.

Léto skončilo. Začal podzim.
Někdy krásný a slunečný se známkami babího léta,
 jakoby se sluníčko s námi ještě chtělo potěšit.
Častěji však deštivý, mlhavý a s blížícími se plískacemi sněhu s deštěm.
Mě v tuto podzimní dobu udělají radost krásně zbarvené stromy,
 hlavně javory, ale také čas, kdy bývá  les plný hub,
 kapky rosy na pavučinách v mlhavém ránu. 
Delší noc a kratší den nám dovolí déle spát, 
protože nás sluníčko netahá z postele svými něžnými paprsky.

Stále se na něco těším. Těším se na výlet do podzimní přírody,
na procházky spadaným listím,
ale také se snažím na ty pochmurné dny dívat pozitivně.

Vždyť i příroda potřebuje načerpat dostatek sil na jarní probouzení
a tak se teď pomalu ukládá  k zimnímu spánku. 
Poletující listí pomalu přikrývá zem pod stromem, který,
jako by si chtěl  pro své kořeny vytvořit peřinu a ochránit je před zimou.

Pro zvěř v lesích začíná čas námluv a říje...
Od lesa je stále častěji slyšet vábení jelenů, 
kteří předvádějí svoji krásnou ozdobu na hlavě všem laním. 
Mnohá zvěř se z lesů stěhuje blíže k lidským obydlím, 
aby si v zimě byli jistější, že přece jen snadněji seženou něco k jídlu.

Ptáci se slétají do velkých hejn 
a vydávají se mnohakilometrové cesty do teplých krajin,
aby se na jaře zase stejnou cestou, vrátili zpět.
Je to koloběh života, který nelze zpomalit, ani zastavit.

 A já se tedy loučím s létem a vítám podzim.
Pro mnoho lidí depresívní a nenáviděný,
ale pro mě i čas barevného listí, mlhavých peřin v údolích po ránu.

 Po něm přijde paní zima, se svými fujavicemi a doufám, že i sněhem,
který je pro krajinu tou nejlepší peřinou.
Zima má také svoje kouzlo, zvláště když napadne čerstvý sníh
stromy se ozdobí jinovatkou a do toho všeho září sluníčko.
Zase dám na parapet krmítko a budu se těšit
na štěbetající ptáčky, přilétající na krmítko před oknem.

Znovu se dočkáme jara, krásného, prozářeného sluníčkem,
probouzející se přírodu, budeme vítat ptáčky  vracející se k nám,
aby tu přivedli na svět další mláďátka

Přijímám  střídání ročních období se svým krásným
i tím nepříjemným obdobím.

Hlavně  nesmíme propadnout smutku a musíme si říkat,
 že po deštivých dnech, zase přijdou slunečné.



sobota 29. dubna 2017

Návod na úpravu a nastavení blogu - blogspot.

Zde jsem snažila ukázat základní nastavování blogu na blogspotu.
Po založení blogu je potřeba provést určitá nastavování.
Podle mého názoru se nejlépe upravují šablony z oddílu "SUPER a.s."
Dají se nejlépe přizpůsobit mým představám o vzhledu blogu.
 Vždy, když chceme provádět nějaké úpravy na blogu nebo opravy tak vše otevíráme kliknutím na " Design"
Návod je stručný a je potřeba si nastavováním "vyhrát".

 Vybereme šablonu a začneme upravovat.

 Tyto úpravy jsou prováděné na jednoduché šabloně, kde je úprava složitější, ale postup na šablonách super a.s. je stejný.







Je to velice variabilní a je tu nepřeberné množství možností.





Pokud vkládáme příspěvky, tak je vkládáme kliknutím nahoře na liště na "nový příspěvek". Pokud jej však chceme upravit, je potřeba kliknout na Design, vybereme příspěvek, který chceme upravit nebo smazat a provedeme co potřebujeme. Podobným způsobem můžeme pracovat i se stránkami. Tam lze přidávat v jednotlivých stránkách obrázky nebo texty podle libosti. Na délku článku nebo počet obrázků v jednotlivých článcích omezení není.
V nastavení si můžeme určit, kdo může na naše blogy chodit, můžeme si zvolit uzavřenou skupinu nebo naopak blog propagovat.

Návod na knihu Max Site

Návod na knihu MaxSite.





Doufám, že návod je srozumitelný. Pokud máš nějaké dotazy, tak mě můžeš kontaktovat na skypu : mamina_rbk  pod jménem Jara D.

středa 15. března 2017

Jaro je tu

Konečně! 
Po krásné, ale pro mnoho lidí dlouhé, zimě se konečně otepluje, 
na zahradách i ve volné přírodě rozkvétají první jarní květiny.
Stromy už nasazují pupeny,  ptáčkové po ránu vyzpěvují
a shánějí stébla a větvičky na stavbu hnízd. 
Probíhají ptačí námluvy a samečkové se předvádějí před samičkami.
Stále více je lákají ke krmítkům na oknech a v zahradách, aby jim dokázali,
 že se o ně a jejich budoucí ptáčátka dokáží postarat..
Země se probouzí po zimním spánku a nás čeká nejkrásnější roční období...
...jaro...

 Krokusy

 Bledule jarní
 Sněženky
 Krokus
 Čížkové lesní
 Hrdličky zahradní
Líska obecná


pátek 24. února 2017

Zima mého dětství.

   
   
      Zima nám pomalu končí. Ta letošní byla opravdu nádherná. Bylo dost sněhu a pěkně mrzlo. Prostě zima taková, jaká má být. Často jsem v těch mrazivých dnech vzpomínala na svoje dětství.
     Auto měl málokdo. Po silnici v zimě jezdil pravidelně po ránu a večer koňský potah, který od soukromých zemědělců a ze státního statku svážel mléko ve dvacetilitrových konvích. Na několika místech byly velké stoly, kam se konve odkládaly a vozka vždy vyložil určený počet prázdných konví s lístečky pro ty, kteří mléko odváděli a odvážel plné konve mléka ke zpracování .
     Také jsem často vzpomínala na cestáře, který také jezdil s koňkým potahem. Koně táhli vůz se škvárou a cestář z vozu rozhazoval lopatou škváru po silnici v pravidelných obloucích.  To byl jediný posyp, který se dělal. Žádná sůl. Auta v zimě nejezda téměř žádná. Po silnici jezdily jen autobusy, které vozily lidi do práce a z práce a občas projela jediná sanitka, kterou zdejší nemocnice měla.
     Do školy jsme chodili pěšky většinou celá patra školáků pohromadě. Do základní školy to bylo kousek, ale pak od šesté třídy už jsme chodili do města, ale těch pár kilometrů..to nic nebylo. Byli jsme zvyklí chodit a hlavně nikdo v okolí neměl auto a ani čas, aby děti do školy vozil, jako je tomu dnes.
     Odpoledne jsme společně sáňkovali, někteří lyžovali a neodolal nám žádný kopeček v blízkosti našich domovů. Malý rybníček,  jakmile zamrzl, byl pro nás výzvou k bruslení. Měla jsem brusle zvané šlajfky. Boty křusky, na které se kličkou přidělaly brusle a hurá na led. Později mi rodiče koupili starší bruslepo nějaké odrostlé dívence. Ty už byly nanýtované na botách. To bylo slávy. Brusle jsem půjčovala i svým kamarádkám, aby si je také vyzkoušely. Bruslili jsme nejen na rybníčku, ale také na zamrzlých loužích na nedalekých polích. Ty byly většinou užší, ale dlouhé. Když zapadaly sněhem, tak jsme si je uklidili a bruslilo se dál... K lesu vedla jedna dlouhá louže a tu jsme měli nejraději. Na ní jsme hlavně "rychlobruslili". U jedné z takových louží jsem se nedávno zastavila na jedné z našich procházek a vzpomínala na chvíle dětského bruslení a her.
     K zimě patřily i domácí práce. Měla jsem ráda ty večery doma, kdy se dralo peří. Scházely se u nás sousedky, popíjelo se svařené víno nebo grog, na plotně se pekla bramborové placky přímo na pomaštěném plátu kamen a vyprávěly se všelijaké historky a se hodně zpívalo. Když se sedralo peří u nás, odcházela zase maminka drát peří k sousedkám. Někdy mě brala s sebou. Měla jsem ráda ty chvíle a připadala jsem si jako v pohádce.
     Podle mne to byla moc krásná doba i když jsme byli chudí majetkem, byli jsme bohatí láskou k sobě, k přátelům, k sousedům... Lidé si nezáviděli a měli k sobě blíž. Uměli se sejít, pobavit se, pomáhat si.